O levicovosti a pravicovosti ve 21. století
Ve druhé polovině minulého století dvacátého století vznikla v ekonomii teorie veřejné volby. Kromě mnoha zajímavých postřehů přinesla i tzv. model středového voliče. Ten říká, že voliči jsou rozděleni typickou Gaussovou křivkou – tedy nejvíc jich je ve středu politického spektra a směrem doleva nebo doprava jich postupně ubývá. Vyplývá z toho několik zajímavých důsledků. Třeba to, že v našem polistopadovém politickém systému dominovaly dlouho jedna velká pravicová a jedna velká levicová strana. A uprostřed pár procent posbírali strany, které pak v koalicích ať už s ODS nebo s ČSSD získávaly větší moc, než jaké by odpovídal jejich volební výsledek, protože prostě dokázaly dodat hlasy, které v parlamentu znamenaly většinu. Zajímavých věcí, které z toho plynou, je více, ale to hlavní, co chci sdělit, je, že levo-pravé dělení pořád platí, i když se nám celá řada stran snaží namluvit, že je to přežitek.
Jak lze definovat levici? Popsal jsem to v jednom rozhovoru – k dohledání zde: „Fatální omyl dneška vidím v tom, že moc mají lidé, kteří věří, že společnost bude lepší tak, jak ji oni naplánují, než jak by vznikla spontánním vývojem. A tak nám chtějí diktovat nejrůznější dobro - kolik čeho máme spotřebovávat, kolik v jakém kolektivu má být žen a mužů a v neposlední řadě i rasové složení obyvatel státu.“ Tím je dáno i to, že klasická přerozdělovací levice (reprezentovaná socialisty všeho druhu) pomalu, ale jistě končí. A na jejich místo se derou jiné, progresivnější formy, u nás reprezentované především Piráty (kdo nevěří, ať tam běží a podívá se třeba na stránky jejich europoslance Peksy), což je názorná ukázka dnešního moderního levičáctví.
Je to levičáctví, v němž už hlavní náplní nebude krutý osud dělnické třídy. (Nakonec se dělnická třída v zemích, kde levice zvítězila, měla daleko hůř, než v zemích, kde dominoval kapitalismus.) Dominantní budou takzvané zelené politiky (s klasicky vyšší mírou zdanění a přerozdělování), důraz na digitalizaci všeho možného, zdánlivě technicistní detail korespondenčního hlasování ve volbách, vzývání odborníků (stačí se podívat na ministerstvo zdravotnictví, aby bylo jasné, že to k ničemu nevede, ale to si možná schovám na jiný blog) nebo představy, že stát (nebo spíše EU) je ten hlavní, kdo má řídit inovace v ekonomice. Z té staré levice zůstane důraz na rovnost a větší zdanění bohatých, protože jsou to opět oni, kteří můžou za naší bídu (resp. měnící se klima). Už jsem o tom psal: zde.
Nová levice významně ohrozí svobodu slova. Jakákoli více či méně autoritářská moc si musí nalézt vztah k médiím. To šlo poměrně lehce ve světě, kde dominovala pouze tištěná média. Ve věku internetu je to celé daleko složitější, ale jde to. Proto se z ničeho nic vynořily pojmy jako fake news, hoax nebo dezinformace, které jsou odrazovým můstkem k regulaci názorů. Jejich propagátoři (u nás je jejich jakýmsi „vůdcem“ Jan Cemper – doporučuji proto zhlédnout jeho diskuzi - nebo alespoň část- s Danielem Vávrou) se nám snaží vnutit představu, že je to něco nového, co musíme nutně řešit. To je samozřejmě hloupost – dezinformace tu byly vždy, mění se jen rychlost jejich šíření stejně jako rychlost a možnost si všechny informace ověřit. (O tom, co vše je za tímto bojem schováno, se dozvíte také na tomto blogu.) Pozitivní vývoj jakékoli společnosti vychází z konfliktu názorů a myšlenek, tedy ze svobody slova. Jestliže toto začneme omezovat (a už se to děje), nutně nás čeká stagnace ve všech myslitelných oblastech lidské existence.
S tím souvisí i cílené gumování pravolevého politického schématu a vnucování představy, že za nás lépe vše vyřeší odborníci, nejlépe nezávislí. Je spousta věcí, na které ani všechna odbornost světa nestačí a lidé se na nich musí nějak shodnout. Prostředníkem té shody je politika se svou pravolevou škálou, i když se to věčné handrkování nemusí mnoha lidem líbit. Na všechny, kteří říkají, že to tak není, je potřebné dát si pozor.
Zdeněk Říha
O nových, mladých, nadějných soudruzích
Rád bych vám dnes představil jasnou rudou hvězdu mezi naší mládeží – je jím Tadeáš Žďárský. Pokud jste o něm ještě neslyšeli (já dodnes také ne), nezoufejte, není vyloučeno, že v blízké budoucnosti bude rozhodovat o našem životě.
Zdeněk Říha
Reality show u konce
Skončila reality show „Hledá se prezident“, všichni si můžeme vydechnout, marketingové týmy shrábnout vzhledem ke kvalitě kandidátů zasloužené peníze a možná je na čase se zamyslet, co jsme to vlastně viděli.
Zdeněk Říha
Bludné kruhy evropských soudruhů
Ekonomie má nový pojem, který nesporně vejde do dějin. Zastropování. Souvisí s přesvědčením evropských proletářů, že mohou libovolně zasahovat do ekonomiky. Cena za tyto zásahy bude velká.
Zdeněk Říha
O tržních selháních
Zuzana Kubátová to na Seznamu vzala pěkně od podlahy, když sepsala článek o tom, jak se vyvíjí ceny energií a do titulku hezky zostra napsala, že volný trh selhává.
Zdeněk Říha
Opačný pohled na vstup do eurozóny
Přestože je stále více a více evidentní, že projekt tzv. Evropské měnové unie (EMU) nejde tím směrem, který si jeho tvůrci vysnili, stále jsou v České republice politici, kteří usilují o přijetí jednotné měny.
Zdeněk Říha
Distorze
Když se stát, resp, EU, dostatečně dlouho montuje do ekonomiky, reguluje, co se dá, vymýšlí nové daně, dotuje, co uzná za vhodné, jako o závod, bojuje s klimatem a činí mnoho dalšího dobra, nakonec to dopadne jako vždycky.
Zdeněk Říha
Po volbách
Je nad slunce jasné, že situace nebude po právě skončených volbách tak idylická, jak se to mnohým jeví.
Zdeněk Říha
Konec iluzí – těch peněžních
Česká národní banka dala zvýšením úrokových sazeb jasnou odpověď na otázku, zda bude řešení ekonomické postcovidové situace bezbolestné. Nebude.
Zdeněk Říha
Jak uvařit žábu?
V podcastu Insider se dva pánové žijící v Asii shodli, že když přiletí do Evropy, zarazí je místní míra nesvobody.
Zdeněk Říha
ŘEV aneb Říhův ekonomický videoslovníček
V rámci volební kampaně jsme se rozhodli vytvořit ekonomický videoslovníček. Obsahuje celkem 27 hesel, tedy pojmů a významných osobností z ekonomie.
Zdeněk Říha
O korupci
Korupce je pravidelně největším hitem voleb. Skoro každý politik se tváří, že on je ten nejdrsnější šerif, který s každým nepoctivcem zatočí.
Zdeněk Říha
Jedenáctero k volbám
O čem budou, resp. měly by být, volby, zvláště v době, kdy jsou každou chvíli? A můžou vůbec ty naše něco významně ovlivnit?
Zdeněk Říha
Elektromobilita a obecná ekonomie
Řada diskuzí o elektromobilitě řeší provozně technické záležitosti. Ne že by to nebylo důležité, ale pořád je to viditelný povrch celého problému.
Zdeněk Říha
Cesta do hlubin pirátské duše
Velmi trefný vtip říká, že Pirátská strana v podstatě vůbec nepotřebuje program. Má ho totiž ve svém názvu.
Zdeněk Říha
O "čistých" vozidlech
Český parlament se zabývá zákonem o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících. Vše je jistě v režimu “musíme to schválit, protože se jedná o nařízení EU".
Zdeněk Říha
Podstata rekonstrukce státu
Rekonstruktéři státu se na mě obrátili jako na kandidáta na senátora s několika otázkami. Jejich jistě dobře míněný úmysl (méně korupce) se však zcela míjí s tím, kde je zakopaný pes.
Zdeněk Říha
Fiskální orgie
To, co předvádí současná vláda s rozpočtem, asi nejde nazvat jinak, než fiskální analfabetismus, který se asi nedá omluvit ani tím, že nás čekají volby.
Zdeněk Říha
Jak zatočit s bohatci?
Původně jsem tomu článku nechtěl dělat reklamu. Nakonec jsem si ale řekl, že není od věci ztratit pár slov s typickým uvažováním dnešní zelené pokrokové mládeže
Zdeněk Říha
Naše dluhy
Přestože se to nezdá, Miloš Zeman spáchal jeden ze svých největších, ne-li největší, politických zločinů někdy po svém nástupu do úřadu předsedy vlády.
Zdeněk Říha
Rok 1945 a současnost
Automobilový průmysl čekají v dohledné době krušné časy, kdy na něj budou zle nedobře doléhat dvě rány.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 25
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 777x
Píšu to sem mj. i proto, aby nikdo nemohl říct, že "on to věděl a nic neřekl".
Autor není od dubna 2023 členem žádné politické strany, či hnutí.