O korupci

Korupce je pravidelně největším hitem voleb. Skoro každý politik se tváří, že on je ten nejdrsnější šerif, který s každým nepoctivcem zatočí.

Po volbách to samozřejmě dopadne jako obvykle. Otázkou tedy je, jaké jsou zdroje a formy korupce, abychom mohli na tento fenomén nahlížet přeci jen malinko realističtěji.

První případ korupce je klasický. Firmy (nebo jednotlivci) korumpují státní úředníky, aby se domohly výhod, které vy jinak nezískaly. Bude platit, že čím větší bude mít stát výdaje, tím větší bude korupce. A čím větší bude mít stát výdaje, tím je bude více zvětšovat, protože větší počet lidí si nějaké příspěvky od státu bude nárokovat. Doporučuji k problému tento text. Tím korupce poroste a tím jak poroste korupce, budou i další firmy přistupovat ke korupci, protože uvidí, že jiná šance domoci se státních zakázek a jiných výhod není. Tuto spirálu není možné zastavit jinak, než omezit výdaje státu. To ale žádná ze stran udělat nechce, tudíž ani tento zdroj korupce nemůže přiškrtit. Trend posledních let je toho důkazem – dnes už je víceméně považováno za samozřejmost, že stát má financovat kdejaké soukromé aktivity – z evropských fondů financujeme soukromé ZOO, „inovativní výrobní linky“, hotely, golfová hřiště a bůhvíco ještě. Firmy si na to zvykly a jen těžko se hledají politici, kteří budou firmám říkat, že takové praktiky nemají s tržní konkurencí nic společného.

V této souvislosti jsem mj. zde napsal:

Jestliže bude stát přes veřejné rozpočty podporovat více oblastí lidského života, logicky vzroste korupce. Fondy Evropské unie a to, jak jsme si je u nás nastavili, jsou toho jasným důkazem. Místo toho, aby šly výhradně do infrastrukturálních odvětví (ekonomickou mluvou do tzv. veřejných statků), mohli jsme a stále se můžeme s nimi setkat i v podpoře všemožných podnikatelských aktivit. Logicky s tím dnes řešíme celou řadu „korupčních kauz“ a mnohdy „jen“ nepovedených podnikatelských záměrů, na které byly evropské peníze použity.

Druhá forma korupce je rafinovanější. Stačí upravit zákon tak, aby preferoval to či ono zboží (biopaliva, solární energii, ta správná, čistá auta, aj.). Pointou toho potom je, že jde o zcela stejnou krádež veřejných peněz, ale, světe div se, je to krádež legální. Nebude vás za to nikdo ani vyšetřovat, ani obviňovat a samozřejmě ani soudit. Není to nic nového, v roce 1850 se tomu ve svém spise Zákon věnoval Frederick Bastiat:

„Došlo k zvrácení zákona! A policejní moc státu byla zvrácena společně s ním! Zákon, říkám, se nejen odvrátil od svého patřičného cíle, ale začal sledovat cíl zcela opačný! Zákon se stal zbraní všech druhů chamtivosti! Aniž by zabraňoval zločinu, zákon sám je vinen zlem, které by měl trestat! Pokud je toto pravda, jde o vážnou věc a morální povinnost mi nakazuje upozornit na ni své spoluobčany.“

Respektive:

„Pro společnost není nic horšího než přeměna zákona v nástroj loupení“

Opravdu doporučuji k četbě, např. zde.

K Bastiatovi ještě jedno mé video - B jako Frédéric Bastiat - YouTube

Ani třetí forma korupce není trestná a nikdo za ni nikdy nikoho neodsoudí. Je to korupce naruby, není to tak, že by někdo ze soukromého sektoru korumpoval státního zaměstnance, aby získal výhodu. Je to tak, že stát velmi tiše a nenápadně korumpuje soukromé subjekty. Ty už jsou dnes jednak v mnohých případech příjemci peněz z evropských fondů, jednak ve vzduchu visí hrozba, že pokud nebudou říkat to, co si myslí „strana a vláda“ z Bruselu, může se jim něco nepěkného stát. A tak se přizpůsobují. Čekali byste, že komerční banky budou podporovat projekty, které jim zaručují návratnost? Jedna z nich to vidí jinak: O CO2 JDE | Komerční banka (kb.cz). Jak bude tato banka v roce 2026 v našich podmínkách v roce 2026 uhlíkově neutrální, na to jsem vážně zvědavý. A další přichází. Už neexistuje, aby si zaměstnanec Volkswagenu dal k obědu jídlo s masem, i když na něj má chuť. I v této automobilce dobře vědí, kudy a kam fouká vítr. Takových bude více a více. A budou to i veřejné instituce, jak bez obalu přiznává prof. Jan Macek:

„Já už jsem důchodce, i když pořád zaměstnaný na ČVUT, tudíž mám možnost být pravdomluvný. My všichni technici, lidé z výzkumu, jsme kvůli projektům, kvůli tomu, abychom získali granty, zkorumpovaní, všichni trochu prostituujeme. Člověk často balancuje mezi objektivní pravdou a smlouvami pro průmysl. A ne vždycky se dá všechno otevřeně říct, aniž by se někdo naštval. Prostě je to tak – my bez výzkumných projektů nepřežijeme. V Evropě dneska chtějí zero tailpipe emissions, nulové emise z výfuků, tečka. My jsme zkoušeli otevřít debatu mockrát v různých nevládních organizacích evropského automobilového průmyslu, tam probíhají dost otevřené diskuse. Ale zatím je to neprůstřelné, zatím platí, že projekty musí být zero tailpipe, jinak se na ně peníze nedají. Uvědomte si také, že Evropská komise těch peněz nemá tak strašně moc, a z emisních povolenek jí kyne velikánský příjem.“